V poslední době (řekněme tak posledního půl roku) jsem se trochu odmlčela z korálkového světa. Důvodů k tomu bylo hned několik… Změna práce, likvidace bytu a prvotní přípravy přestavby, odchod milovaného kočičího kamaráda… To všechno dohromady způsobilo, že nebyla chuť, nálada ani inspirace pokračovat v korálkovém tvůrčím procesu. Cca v té době našla něco nového, co jsem chtěla zkusit. A navíc byl i pádný důvod proč to zkusit!
Na internetu jsem našla, objednala a v pohodlí domova ozkoušela – foamiran.
Přesně se mi hodil do nálady a jeho objevení bylo i perfektně načasováno, zrovna jsme s partnerem plánovali svatbu. Protože jsem tak trochu trhlá, megalomanská a všechno si musím děla sama, objednala jsem první balík hmoty v pastelových barvách, hromadu pestíků a jiných doplňků. Na internetu jsem si našla video tutorial jak na výrobu růžičky a celá natěšená jsem se vrhla do výroby.Udělat první květinu trvalo víc jak hodinu a půl, ale byla jsem z ní nadšená, a to rozhodlo…
O nějakých pět měsíců a 300 růží později jsem už byla rychlá, daleko rychlejší než na začátku a za večer jsem byla schopná udělat středně velkých růží i 8–10… A co ta výroba vlastně obnáší?
Prvně je potřeba nastříhat si pěnu. Dá se říct, že prakticky ve všech tutoriálech, které jsem na internetu viděla, Vám popíší kolik jakých okvětných plátků na květinu potřebujete. Protože jsem jela ve velkovýrobě, vůbec jsem se tímto nezabývala a povětšinou jsem pracovala stylem „rozstříhám jeden arch a ono to nějak vyjde“. Nejprve tedy rozstříhat arch pěny na proužky (2–5 cm široké) a ty proužky pak rozdělit na malé čtverečky. Když byly nastříhané čtverečky, udělala jsem z nich kapičky (zaoblila jsem tři rohy čtverečku). Když jsem toto udělala, většinou mi odpadaly prsty, ve kterých jsem svírala nůžky :)
Měla jsem nakoupeno několik světlých základů foamiran pěny (bílá, ivory, peach), které jsem si ale ještě dobarvovala pomocí suchých pastelů, ale byly růže rozmanité. Nejvíce se mi osvědčilo vystínování části lístku, a to buď jeho špičky, nebo okraje. Moc pěkně také vypadá, pokud se květina složí z lístků dobarvovaných a nebarvených. Působí pak opravdu jako živá!

Když jsem měla lístky nabarvené, přišla na řadu žehlička. Lístky je potřeba rovnoměrně zahřát nad teplou žehličkou. Pěna se začne zahřívat a postupně se trochu „vybouluje“. To je ten správný čas, kdy se musí z rozpálené žehličky odstranit. Okraj nahřátého lístku se složí k sobě a trochu protočí na obě strany, jako když se ždíme hadřík. Lístek je pak potřeba znovu vyrovnat a tlakem palců pěkně vytvarovat. Na sílu vytahování pěny do stran si musí přijít každý sám, foamiran se totiž rád trhá…
Ve chvíli, kdy jsou lístky vytvarované, přichází na řadu samotná kompletace růžičky, a s ní práce s tavnou pistolí (popálenin prstů byl nepočítaně). Nejprve je třeba si vyrobit střed růžičky, okolo kterého se postupně nalepují okvětní plátky. Mně se nejvíce osvědčil kousek vaty zabalený v alobalu a vytvarovaný do kapky. Okolo něj se pak postupně lepí lístky (samozřejmě tak, aby nebyl alobal vidět). Lepení lístečků je na výrobě růžičky asi ta nejtěžší a nejnáročnější práce. Přiznávám, prvních pár kousků nebylo moc slavných, ale postupně jsem si vychytala postup jak lístky lepit, aby růžička vypadala jako živá. Chce to prostě zkoušet, zkoušet a zkoušet :)

No a co jsem z těch kytiček vlastně všechno nakonec udělala? To zase někdy příště… ;)