Je tomu opravdu už nějaký ten pátek (a já se stydím, že jsem tento příspěvek vytvořila až teď) co byla vyhlášena soutěž Battle of the Beadsmith 2013. V polovině května jsem sem sice dávala tzv. lákající příspěvek, který měl poodkrýt kousek z mého do té doby tajného šperku, nicméně alespoň krátký post o tom, jak ten můj “velekus” vlastně vznikal se tu zatím neobjevil. A vzhledem k tomu, že leelabeads.net celkově skomírá, protože nejsem schopná si na něj najít dostatek času, rozhodla jsem se tu reportáž tedy konečně sepsat.
Pro letošní rok byly podmínky dány tak, že šperk měl být vytvořen v termínu 1. dubna až 31. května. To se akorát krásně krylo s dobou, kdy jsem měla finišovat před státnicemi. Na šperku jsem začala pracovat 18. dubna. Rozkresy jsem již měla rozvržené a předpřipravené. U těchto “předprací”, které jsou ovšem pro vznik šperku naprosto nezbytné, jsem strávila cca 10 hodin….
Jako první bylo třeba obšít samotné buttonky reprezentující planetu Zemi. Na jejich výrobu jsem použila korálky Miyuki 15/0, které jsem si předem poctivě vytřídila z mixů, aby zůstalo zachováno pravidlo, že na šperky by se neměly používat jiné japonské korálky než Miyuki. Po dalších 30 hodinách bylo pět buttonků hotových…
Ve finále se dá říct, že na přípravných pracech šperku jsem strávila děsivých 40 hodin, kdy ještě bylo třeba mapkové buttonky obšít. Občas si sama říkám, proč si musím všechno dělat tak složité a nezjednoduším si to alespoň trochu :)
Když tedy byly buttonky obšité a mohla jsem přejít ke kompletování samotného náhrdelníku, zjistila jsem, že vlastně pořádně nevím jak na to. Nejdůležitější ze všeho bylo správně naaranžovat buttonky na výstavní krk a rozmístit je do jejich finální polohy. I když se mi některé z nich líbí více a některé méně, rozhodla jsem se, že je rozmístím tak, aby šly za sebou tak, jak jsme zvyklí z map světa. Po relativně uspokojivém rozmístění přišla na řadu má nejlepší kamarádka – oboustranná lepící páska – a buttony se natrvalo usadily na své místo…
Původní plán byl takový, aby hotový šperk připomínal průhledy z vesmírné lodi. Část z tohoto plánu jsem zachovala tím, že jsem mapky obšila do šedých kovových tónů. Teď už tedy bylo třeba udělat “jen” vesmír. Jenže jak? To byl asi největší problém celé tvorby, ne jak ukorálkovat mapy, ale jak ztvárnit vesmír…
Posbírala jsem tedy všechen černý rokajl, který jsem měla ve svých zásobách a začala se svým oblíbeným freeformem. Po nějaké době jsem ovšem dospěla k názoru, že zde moje schopnosti nebudou zdaleka stačit. Přeci jen vesmír by měl vypadat jednolitě a rozprostřeně, což ten můj tak úplně nesplňoval, jak je vidět na obrázku. Po delším přemýšlení jsem se odvážila k trošku svéráznému kroku, že vyplním prázdná místa freešivkou (rozuměj free výšivkou), která by šperku mohla onen pocit plnosti dodat… A ejhle, povedlo se :)
Když byl vesmír hotový, zbývalo už jen dodat pár třpytivých hvězd, aby byla iluze dokonalá. Z původně snadného úkolu se ale nakonec stal menší problém a původce několikerého parání (jediného na šperku). Poslední steh dělil od toho prvního přesně měsíc. Náhrdelník byl hotov 18. května…
Takže asi tak nějak probíhal tvůrčí proces na náhrdelníku Dreamland, který postoupil do třetího kola soutěže Battle of the Beadsmith 2013, kde jej vyřadil náhrdelník Dream od Iriny Chickinevy (trošku ironie, že, snovou krajinu vyřadil sen). Ještě by se slušelo dodat pár technických detailů. Doba výroby náhrdelník včetně přípravných prací zabrala 98 hodin. Měřítko map vykorálkovaných na buttonech je zhruba 1:180 000 000 a každý z nich tak vyobrazuje plochu zemského povrchu o výměře přibližně 38,75 milionů km čtverečních… To docela ujde, ne?
A samozřejmě je na místě zde ještě jednou poděkovat mému drahému kamarádovi a fotografovi, který byl tak ochotný a měl tak pevné nervy, že se nebál mě pokusit vyfotit s náhrdelníkem. Takže ještě jednou, Ondrášku děkuji!!
No a jak to tedy bylo, je a bude dál? O tom zase někdy příště :)
